Medailonky našich pohádkových babiček a dědečků
Květoslav Koudelný
Šel jsem za dětmi poprvé, podruhé a teď užľ pořád. Jednou si čteme, jindy vyprávíme. To když jim donesu „něco“, čeho mám doma spoustu….třeba takové poštovní razítko a máme téma na celou hodinu – Pošta. Děti jsou obrovsky vnímavé a projevují se v té největší čistotě a upřímnosti.
Společná hodina se mi někdy zdá málo, tolik bychom si ještě mohli říct. A zjišťuji, ľže tak, jak někdy přicházím a cítím se unaven, odcházím nabitý novou chutí a energií. Ale to nejdůležitější je ještě jedna věc. Já uľž nejsem nějaký děda, protoľže všechny ty děti teď ve mně vidí a mají Svého Dědu! A to mi stačí.
Miloslava Strnadlová
Když mi odrostli vnuci, najednou mi chybělo dětské „žvatlání“, už jsem byla v důchodu a tak jsem přemýšlela, jak se dostat k dětem. Pak jsem narazila na časopis Senior a tam zrovna byl článek – Hledáme čtecí babičky a dědečky. Konečně… Do školky chodím v úterý. Někdy pomůžľu dětem s oblékáním do pyžamka a začnu číst. Jsou to moje berušky!